Příběh Pohádek na houby

Tzv. dvojáků jsme moc neměli (cca 10), a vždy, když na ně přišla řada, stálo to za to. V Lovosicích se to opět potvrdilo.

Dalších 76 dětí má naši knihu Pohádky na houby, celkem už ji má přes 3000 dětí, což je neuvěřitelně krásné číslo.

V rámci naší besedy jsme řekli něco málo nás, o tom, jak vznikla naše první kniha a ilustrace do ní. Samozřejmě jsme také přečetli pohádku, soutěžili a ocenili nejlepší houbičkové experty. A bylo nafukování balónku? Bylo, a dokonce 2x.

Už když jsme přijeli před školku, spadla nám tzv. brada, před prostředím, ve kterém se nacházela. Hned naproti školce byl nádherný kostel, před kterým jsme si museli udělat seflie.

Stejně milé to pak bylo i při besedě ve školce. Opět jsme projeli celé naše pásmo, rozdali jsme knížky, samolepky, medaili, četli jsme, povídali a samozřejmě soutěžili.

Když to všechno vyjde, tak se sem opět vrátíme na podzim příštího roku s naší druhou knihou Nepopulárníci.

Je to s námi děsný, ale je toho tolik, že nestačíme informovat o našich dalších besedách.
Tak to pojďme hezky dohnat.

Říjen byl nabytý – celkem jsme byli v pěti školkách a školách. O návštěvě MŠ Jalůvčí, MŠ a ZŠ v Církvicích, v Bynově i v Horních Habarticích jsme Vás již informovali. Co jsme nestihli, byla zpráva o besedě v Tuchoměřicích u Prahy.

Opět to stálo za to. Cesta sice byla dlouhá, ale o to krásnější a milejší bylo naše setkání s dětmi.

A protože jsme nebyli spokojeni pouze my, ale i paní učitelky, tak jsme již rezervování na místní základku v březnu příštího roku. Už se do Tuchoměřic moc těšíme.

Fotografie jsou tentokráte pouze ilustrativní.

Naše letošní nejkratší cesta směřovala do Horních Habartic, které jsou od nás asi 5 minut jízdy autem. Školka je tak hezky schovaná od hlavní silnice, že i pro nás bylo překvapení, jak moc je pěkná. A kdyby jen zvenku. Je vidět, že je tady školka v dobrých rukách.

Kde to dobře funguje, tam jsou vždy milé paní učitelky, a to se vždy promítne v přístupu dětí. Jedním slovem, bylo to zde skvělé.

Děti moc hezky spolupracovaly při soutěžím, tiše naslouchaly při čtení ukázky z knihy i při našem povídání a o tom, jak se urodil nápad vydat vlastní knihu a pozorně sledovaly, jak vzniká ilustrace.

Bylo to moc milé, a proto se již těšíme na jaro příštího roku, že se sem vrátíme s naší druhou knihou Nepopulárníci.

Jednalo se o naši pátou podzimní zastávku a opět to stálo za to.

Co bychom to byli za autory, kdybychom se nepředstavili a neprozradili, proč jsme vlastně přišli. Také jsme nastínili, jak vzniká kniha a jak se zrodil nápad jít cestou knižní tvorby. Představili jsme všechny houbičky, které v knize jsou a pak jsme si z nich děti vyzkoušeli. Také jsme stavěli puzzle, oceňovali největšího houbičkové experta, představovali, jak vzniká v dnešním světě ilustrace a již tradičně Jirka nafukoval balonek. U této činnosti je rudý jako ta muchomůrka, kterou nafukuje.

Děkujeme za milé přijetí a těšíme se na další školky, které nás na podzim a na jaře 2026 čekají.   

Při cestě tam se nám v autě rozsvítily tři kontrolky, stáli jsme vinnou mnoha semaforů, a navíc jsme zabloudili. Kvůli tomu jsme dorazili s drobným zpožděním. Nic nám tedy nehrálo do karet. O to větší jsme měli radost, když nás přivítaly skvělé paní učitelky, a ne méně skvělí žáčci.

Naše beseda byla rozdělena do dvou bloků. První patřil předškolákům z tamní školky a prvňáčkům ze školy. V druhém bloku jsme besedovali s druháky a třeťáky.

Povídali jsme o tom, jak vzniká kniha a také o tom, jak vznikl nápad napsat Pohádky na houby. Soutěžili jsme, ukazovali, jak vzniká v dnešní době ilustrace a samozřejmě oceňovali medailí největší houbičkové odborníky.

Církvice si budeme pamatovat jako místo, kde nám bylo moc hezky a kam se zase rádi vrátíme třeba s naší další knihou Nepopulárníci.

Druhá houbičková zastávka nás čekala v MŠ Jalůvčí. Už při příjezdu k budově bylo jasné, že to bude milé. A potvrdilo se to. Krásná lokalita, milí pedagogický personál, a ne méně milí a snaživí žáčci.

Je vidět, že je Jalůvčí obklopeno krásnou přírodou. Děti poznaly mnoho hub a celkově moc hezky spolupracovali. Opět jsme předávali medaili nejlepšímu houbičkovému expertovi, soutěžili, ukazovali ilustrace, a především povídali o tom, jak vznikla kniha Pohádky na houby.

Děkujeme za tuto milou zkušenost a těšíme se na další letošní návštěvy.

Fotoreport a zhodnocení naší besedy školkou na Jalůvčí najdete ZDE.

Závěrem září jsme už zase houbičkovali. S besedou Pohádky na houby, kde povídáme o vzniku naší knihy, jsme navštívili bělskou školku, která byla v tu dobu přemístěna na Staré město kvůli rekonstrukci.

Nemoc si datum ani žáčky nevybírá, a tak nás bylo jen maličko, což vůbec nebránilo tomu, abychom vytvořili krásnou atmosféru a milé prostředí. Ba naopak.

Věrku navíc po besedě čekaly náročné zkoušky v Praze, tak poklidnou besedu s milými dětmi uvítala.

Moc děkujeme za pozvání a milým malým houbařům za pozornost. Bylo to velmi milé.

Naše poslední zastávka školního roku 2024/2025 nás zavedla do školky Kaštánek v České Kamenici.

Tam jsme si střihli hned dvě vystoupení s pásmem Pohádky na houby. Nejprve pro mladší děti a pak pro ty starší. Bylo to opět moc milé. Strašně nás těší, že už řada dětí naši knihu má a rovnou nám to při besedách hlásí.

Poslední samolepky rozdány, medaile pro houbičkového experta rozdána a balonky nafouknuty. 

Děkujeme za jarní jízdu a od září začínáme nanovo. Už se moc těšíme!

Jirka a Věrka Skřivánkovi